Jak jsem pověsila kocoura

Jak někteří již víte, před měsícem a půl jsme si pořídili koťátko - kocourka Olivera. Oliver roste jako z vody a spolu s ním se zvětšují jeho poťouchlé nápady. Včera měl náladu na zabití, stále něco rval (nejraději nohy a ruce), skákal (s oblibou na záda, odkud se odráží) a všude lezl (obzvláště do talíře, koupelny, počítače, krabice, kýble, koše na špinavé prádlo atd.). Došla mi trpělivost, chytla jsem ho a začala na něj křičet, ať toho nechá, nebo ho pověsím, protože ho mám už dost. Na chvíli utekl, pak přišel, vrhl na mě pomstychtivý pohled a začal znova, tak jsem ho pověsila...

Ale nelekejte se. Máme na chodbě přepažení ze dřeva a na něm závěs, tak jsem ho pověsila na závěs. S oblibou tam leze, sedne si a pak nevyvádí. Takže vylezl nahoru.

Tentokrát si však nesedl, ale vypadal, že skočí po mně nebo po foťáku.

Nakonec se rozhodl, že když jsem ho chtěla pověsit, tak bude viset, ať dostanu, co proto.

Já to vydržela, fotila jsem, ale přítel ne, pomohl mu zpátky nahoru.

Na chvilinku se přece jen zklidnil, ale po pár minutách už měl zase lovící výraz, který znamená, že něco provede.

Nakonec sjel po dřevěné hraně dolů, kde už máme z jeho častých výletů do výšin a sjezdů dolů, vyryté drážky od drápků. A co dělá teď? Přesunuje po chodbě svůj polštářek, drápe ho, hraje si s kousky suchého žrádla, které nám budou krásně křupat pod nohama a lítá sem a tam a útočí na svou rybu.

Jo, naše kočka nežije s námi, ale my s ní :-) Hezky si nás ochočila a pomalu nám z bytu dělá kůlničku na dříví :-D