Dlouhý to čas


Jak se tak dívám, od posledního publikovaného příspěvku uběhlo hodně vody. Téměř rok. A byl to rok plný změn a nečekaných zvratů. 
Prodělala jsem příušnice, což upřímně nepřeji ani nejhoršímu nepříteli. Získala jsem nové kontakty na jedné konferenci v rámci mezinárodního projektu a těšila se, jak budeme spolupracovat se zahraničím. Začala jsem si také hledat nové pracovní místo, protože situace v současném zaměstnání houstla a plánovala, co podniknu dál. Jo a pokračovala jsem v hubnutí a to celkem úspěšně.
Všechny mé představy o budoucnosti však překazila jedna událost, kterou jsem sice plánovala, ale později. Nevím, jestli to bylo tím, že tělo bylo zmatené po nemoci nebo mladším partnerem, ale stal se malý zázrak. Takhle to vnímám já, přítel to vnímá jako malý podraz, ale ne ve zlém. Otěhotněla jsem. A proč mluvím o zázraku či podrazu?

V mém okolí se o miminko snažilo, nebo ještě snaží, několik párů. Z pozorování mi vyplynulo, že ženy zhruba stejného věku jako já otěhotněly asi po 6 - 9 měsících zkoušení a s tím jsme s přítelem přistoupili k tomu, že vysadím antikoncepci a budeme mít dost času se připravit po všech stránkách. Netrvalo to tak dlouho. Po 2 měsících se ukázal pozitivní těhotenský test. Nejdřív jen malinko a nesměle, druhý už o něco zřetelněji, u třetího šlo také ještě prohlásit, že mě šálí smysly, nicméně čtyřka a pětka už byly naprosto jasné. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem celá nadšená přišla zhruba v pátém týdnu těhotenství ke gynekologovi. Prohlédl mě, prohmatal mě a suše oznámil, ať si v průběhu dalších dvou týdnů udělám ještě 3 testy. Když budou pozitivní, pošle mě na ultrazvuk, teď by tam prý stejně nebylo nic vidět. Co čert nechtěl, začala jsem v šestém týdnu špinit. Dost mě to vyděsilo. Mrňousek se naštěstí držel a já strávila týden doma. Dokonce se mi i důvod mé "nemoci" podařilo v práci utajit.
Červenec a srpen jsem strávila víceméně v posteli, protože bylo vedro a mně bylo mizerně. Takže z prázdnin moc zážitků nemám. Kromě poznatku: kocour Oliver se těhotenství nesnažil překazit, ani nijak zhoršovat. V posteli lehával vedle mě, a když jsem brečela, mazlil mě. Takhle jsme se víceméně ve třech prokousali až k září a 4. měsíci (tatínek byl a je od rána do večera v práci). Na některých budoucích maminkách není těhotenství až do 6. měsíce vidět, ale díky mé prostorové dispozici mi rostlo břicho hodně. Legrační bylo, že jsem to celé září a půlku října mohla svádět na to, že tloustnu, protože nemělo klasický tvar (ach ty pneumatiky). Nicméně na konci září jsem oznámila skutečnost, že jsem těhotná a že v prosinci budu odcházet na mateřskou dovolenou. A situace, která již dříve nebyla ideální, se začala rapidně zhoršovat.
Stížnosti rodičů směřované k vedení školy byly následovány výtkou a výhrůžkou výpovědí, takže v práci naprostý stres v pokročilém stádiu těhotenství, do toho těhotenská cukrovka (nikdo mi nevyvrátí, že to nebylo z toho stresu) a ještě jsem začala hubnout, což mě opět vystresovalo. Naštěstí miminko vše ustálo. Kdo však tuto situaci neustál, byla moje nadřízená, naštěstí. Pomohla zřejmě souhra náhod, kdy jsem si stěžovala já, moji kolegové, školská rada a prý i někteří rodiče a po roce a půl kraj ředitelku konečně odvolal. Atmosféra na škole se znatelně uvolnila a ačkoliv někteří kolegové (asi 5 ze 40) nesouhlasili s jejím odvoláním a vehementně se snažili ji podporovat. Zde vznáším otázku: Jaký mravní základ má asi člověk, který pošle podporující e-mail (což není nic špatného) a jeho kopii pošle ještě své nadřízené, které se tato podpora týká (!)? Opravdu by takoví lidé měli učit a ovlivňovat budoucí generace? Uznávám, že já jsem tvrdohlavá, nejsem rozhodně dokonalá a chyb dělám až až, ale na svou obhajobu musím říct, že se je snažím napravovat a pracovat s nedostatky, které objevím či na které jsem upozorněna a snažím se tyto nedostatky odstranit. 
Zpět však k uplynulému roku: 8. měsíc těhotenství proběhl v klidu a ve znamení přiměřeného váhového přírůstku a prokousaly jsme se obě do nového roku. Ano, prokousaly, podle ultrazvuku čekám holčičku a můžu říct, že už teď je pěkně akční a jsem hodně zvědavá, až se skutečně setkáme, jaká bude.
Nyní jsem na MD, času mám tedy dost a mohly by přibýt nějaké nové články. Pročítám si různá doporučení co a jak s miminkem, jak se chovat, jaké zásady dodržovat atd. a počítám dny do porodu. Ode dneška 20 dní. 

Komentáře

  1. Pane jo, to jsou změny:) Tak ti, budoucí mamino, opravdu ze srdce gratuluju. Držím palce, ať všechno dobře dopadne a ty a malá jste obě v pořádku. Péče o mimino se neboj, zvládly jsme to nakonec všechny:)
    Drž se:)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to gratuluji, rok jsi měla opravdu hektický a hlavně, nahnutý. Teď už to máš za pár... Držím palce. Ať jste oba v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  3. Jééé! Dámy, moc děkuji a já si říkala, že už to nikdo nečte :-) Zatím jsme v pořádku. Mám v plánu psát i o zkušenostech s mateřstvím :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc gratuluji, hodně štěstí a musím říct, že jsou to pořádné změny ^_^ Jsem ráda, že vše dobře dopadlo ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak, že počítám, že už je holčinda na světě, to jsou novinky... a jak vám to jde holky?

    OdpovědětVymazat
  6. Tak potřetí a naposledy, doufám, pokaždé zmáčknu místo Publikovat tlačítko Odhlásit :D Dcerka je zdravá, veselá, hravá a prospívá :-) Já jsem v rámci možností v pořádku, jen se ze mě pomalu, ale jistě stává šílená matka :-D Všem děkuji za komentáře a podporu :-) Nějak jsem prvních několik týdnů nebyla schopná sednout k počítači a doteď jsem nebyla schopná něco kloudného napsat :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář.

Oblíbené příspěvky