Ještě delší čas

Dívám se dívám a již to bude téměř šest měsíců od mého posledního příspěvku. Moc se toho tedy neudálo, ale jedna zásadní a nejhlavnější věc ano: 28. ledna se mi narodila krásná holčička, které před třemi dny bylo 5 měsíců a zabírá mi veškerý můj čas. Tedy teď už se to pomalu začíná zlepšovat, protože si vydrží už hrát i sama, ale i tak je to pořádný záhul. Obdivuji matky, které to zvládají naprosto v klidu a bez velkých emočních výkyvů. Dámy, smekám pře vámi!

Představa v těhotenství: Miminko bude prvních několik měsíců jen jíst, spát a vyprazdňovat se. Spát bude hodně, protože potřebuje růst, takže budu mít velké množství volného času a bude to pohodička. Když bude brečet, stačí jej pochovat, neboť mámina náruč je jedinečný a nejlepší lék úplně na všechno.

Realita: Maminka je ze všeho absolutně vyjukaná, takže je neustále u postýlky a kontroluje, jestli je vše v pořádku. Miminko spí málo, je ve stresu, miminko spí moc, tak je také ve stresu. Protože miminko neuznává žádný režim, tak se na kojení budí tehdy, když se mu chce a už vůbec ho netankuje, že by se mělo krmit třeba každé tři hodiny. Pak je tu pláč. Může plakat hlady, zimou, prdíky, chce pochovat, nebo prostě může plakat z neznámých příčin. A ačkoliv maminka ví, co je pro miminko nejlepší, miminku je to absolutně jedno a bude si dělat to, co samo uzná za vhodné.

Ano, vážení, narazila jsem a hodně jsem narazila. Šestinedělí jsme s dcerkou nějak záhadně zvládly a pak to bylo cca do 3. měsíce celkem v pohodě, jen jsem běhala okolo miminka, domácnosti a partnera. Chvilky, které jsem si ušetřila sama pro sebe, jsem využila většinou ke spánku nebo k oněm úžasným věcem, které jsem dřív nedokázala plně docenit: vytrhat si obočí, oholit se, natočit si vlasy či si dát půlhodinkovou vanu.

Ve čtvrtém měsíci přišel problém s nedostatkem mateřského mléka, který jsem začala po ukončení 4. měsíce řešit příkrmy (zastánkyně kojení prominou, ale radši mrkvičku, než UM nebo aby mi dítko řvalo hlady) a kojením, co prsa dají. Dcerka si postavila hlavu a nechce nám usínat tehdy, kdy chceme my, ale ve snaze nepolevuji a snažím se dodržovat čas vstávání a spánku.

Všechno nepohodlí a stres je však zapomenut při jednom dětském úsměvu. A jsem ráda, že se už minimálně měsíc směje téměř neustále a venku především na mužské. Od téhle mrňavé kokety by se kdejaká žena mohla učit. Je neuvěřitelné, jak dokáže ty chlapy hypnotizovat a bezelstně "balit." :-D

No a protože nechci psát jenom o plínkách a prdíkách a zoubcích (jo, už máme dva a už mi pokousala prsa) a tom, co všechno ten malý smějící se uzlíček zvládne, končím tedy svůj příspěvek a zkusím se vypsat z toho políbení múzy v příspěvku jiném.