Den čtvrtý - "Pojď, zamáváme královně!"

Z mého malého zlatíčka roste lenoška a televizní povaleč a já jen doufám, že jí to přejde. Ráno mi na otázku: "Co budeme dnes dělat?" zásadně odpovídá: "Koukat na pohádky." A opravdu by to vydržela celý den. Dnes jsme se však rozhodli, že se půjdeme podívat na střídání stráží a že to vezmeme z Trafalgar Square přes St. James's park až k Buckinghamskému paláci.
Vstali jsme včas, najedli jsme se včas a vyrazili také naprosto v pohodě. Cesta autobusem dopadla na jedničku a Trafalgar Square slavilo obrovský úspěch. Dvě fontány a sochy lvů? Sofinka nevěděla, co dřív.
 
Samozřejmě Teddýsek šel s námi a dokonce nám ho jeden chlapík velmi pochválil. Ani bych se nedivila, kdyby jako kluk měl podobného, věkem by asi odpovídal. Já se bavila, ale Sofinka z něj měla hrůzu. Vůbec se tady nějak moc stydí. Každopádně jsme prošli zkrze Admirality arch a vydali se k Horse Guards Parade. Koně tam nebyli, ale květiny naproti byly nádherné.
A pak přišel park s rybníčkem. Nevěděla jsem, jestli dřív bránit dítěti ve snaze se jít vykoupat nebo husám ve snaze si ukousnout toho, co měl prcek v ruce. Přece jen její ručičky byly husím zobákům přístupnější, než ruce dospělých. Sofinka se tak s banánem a chtivou husou stala na pár minut atrakcí pro zahraniční návštěvníky. 
Další atrakcí byly veverky. Viděla jsem to prvně, ale zde je to v parcích prý normální. Ty malé chlupatky jsou schopné přijít a jíst z ruky. Nevěřila jsem a musela to vyzkoušet. Závěr je, že jablíčka jim chutnají,ale nesmí být zelená kyselá, které jsem si samozřejmě sbalila ke svačině. Bohužel není každý den posvícení a další část cesty byla už náročná, protože malé nožičky toho tolik nezvládnou a projevuje se to tím, že si dcerunka sedne někde uprostřed cesty, na trávě, pod stromem, na lavičce nebo kdekoliv jinde a odmítá se hnout. Pokud hodně naléhám, začne řvát. V takových chvílích jsem neskonale vděčná za kočárky a za nosítka, do nichž milé dítko posadím a  buď ho nesu nebo tlačím. Bohužel, do Londýna jsme si kočárek nevzali. Takže jsem následující dny každý večer padla za vlast, neboť jsem se několik kilometrů tahala s patnáctikilovým batohem.
Pomalu ale jistě jsme se dostali k Buckinghamskému paláci a dokonce jsme šli i na čas. Všude okolo plotu se srocovali turisté.
  

Samozřejmě jsme ale přišli zrovna v den, kdy výměna stráží neprobíhala. Prohlédli jsme si okolí paláce, Sofinka zamávala do oken a šli jsme přes Green park směrem k autobusu zpět k bytu.
Odpoledne samozřejmě opět do školy. A protože jsme toho chození neměli za celý den dost, vydali jsme se na další procházku. Chtěli jsme vidět nástupiště 9 a 3/4 na nádraží King's Cross. Fanoušci asi vědí. 
Musím říct, že mě nádraží a především komerčnost této atrakce velmi zklamala, ale mohla jsem to čekat. Co mě však překvapilo byl přístup z nádraží do podzemky. Totálně a naprosto jsme zabloudili i podle šipek a těch lidí... Radši nepsat. Nakonec jsme úspěšně našli nástupiště a dopravili se metrem na Tower Hill. Zpětně mě napadá, že jsme to už před cestou metrem stopnout a vrátit se kvůli dcerce, ale stále jsem si nalhávala, že se to zlepší.
Další část cesty nás tedy zavedla k Toweru, pak přes Tower Bridge a podél řeky k London Bridge Station. Bohužel jsme si užili jen pohledů na Tower a pohledů z Tower Bridge a chvílí, kdy Sofinka nevznášela požadavky a nebrečela, bohužel jich moc nebylo. Každopádně při západu slunce se kochat pohledy na pevnost, řeku a most, velmi příjemné. 

Velmi se mi také líbilo noční hemžení podél Temže, které jsme si neužili, protože jsme spěchali domů, ale atmosféra byla úžasná (jen těch lidí na mě bylo až moc, ostatně jako obvykle).

Komentáře

Oblíbené příspěvky