Den devátý - Asi mi brzy umřou nohy...

Ráno se probudit do pěkného dne, vstát bez budíku, dát si horkou sprchu a vydat se do města... Ideální začátek dne, jenže: sprcha byla poměrně chladná a víc už to zvýšit prostě nešlo, budík zvonil asi třikrát, než jsem byla schopná vstát, zjistila jsem, že jsem si nějak podělala laptop a na silnici bylo tolik aut a zácpa, že se fakt špatně dýchalo.

Dnes jsem dopoledne znovu vyrazila do British museum. Byla jsem tam na začátku otevírací doby a představte si, že bylo ... významná pauza ... PLNÉ! Ještě než otevřeli, už tam bylo plno turistů. Kolem jedenácté se navíc začaly trousit školní kolektivy, takže tam bylo plno ještě víc a navíc i dost hlučno.

Vzala jsem si mapu a pečlivě odškrtávala všechny místnosti, abych žádnou nevynechala. Celkem jsem tam strávila 4 hodiny a přestože jsem několik místností doslova prolétla, přesto jsem neviděla všechno. 

Co že to hledal Indiana Jones?

Nejprve jsem začala podzemními patry, kde se nachází Afrika, poté přízemím s Austrálií, Oceánií, Amerikou a Mexikem. Expozice jsou, dle mého mínění, tak skvěle připravené, že jsem měla pocit, jako bych objela celý svět a byla jsem opravdu hodně nadšená. Viděla jsem věci, které byly udělané rukama skutečných lidí, nic strojového a byly to opravdu krásné věci, z různých koutů planety a mnohé z nich nebyly ani příliš staré. Opravdu obdivuji každého, kdo dokáže rukama vyrobit užitečnou, krásnou nebo užitečnou a zároveň krásnou věc. Poslední dobou mám dojem, že u nás se to příliš nenosí. Každého, kdo nesedí u počítače nebo u televize, nemá chytrý telefon a není strašně cool a in, považujeme za zaostalého. Není to tak. Stále ještě existují lidé, kterým ke štěstí stačí málo.

Z čeho je ptáček?

Africké domečky pro panenky

Mísy

Tahle kabelka je větší, než já

Maska

Ozdoby

Koberce kam se podíváš

Slavnostní oděv

Kabelky

Detail kabelky

Indie

Sošky

Maorský sloup

Čau bejku!

Nebojte se šamana!

Indické zvířecí sošky

Jako vždy, záleží na úhlu pohledu

Protože z různých stran může věc vypadat různě

Mexické sochy

Severní Amerika

Indiánský oděv

Ještě víc indiánských oděvů a předmětů

Mexický reliéf

Dalšími částmi byly starověké Řecko, Egypt a blízký východ. Procházet se mezi tisíce let starými předměty a na vlastní oči vidět pozůstatky civilizací, které i přes svou velikost zanikly, a uvědomovat si pomíjivost všeho, co máme, je velmi silné. Chtělo by se mi teď napsat něco, čím bych promluvila svým čtenářům do duše, ale průměrná čtenost 10 čtenářů na článek asi moc velký dosah mít nebude. A navíc, prostě jsou věci, u nichž jsou slova zbytečná, to se prostě musí prožít a buď to přijde, nebo nepřijde. Mumie jsem už postovala na svém FB, takže teď Blízký východ, islámský svět, Egypt a Řecko. Fotografií není mnoho, protože až na počítači bylo vidět, že mám v mobilním telefonu opravdu velice kvalitní fotoaparát...

Periklés

Z Evropských středověkých dějin jsem toho vyfotila opravdu velice málo. Téměř nic, protože to už jsou věci podobné těm, které můžeme vidět u nás a navíc čas běžel. Nejvíc mě fascinovaly miniaturní dřevěné exponáty. Opravdu, ale opravdu vůbec nechápu, jak to mohli ti umělci vytvořit. Bylo to sotva veliké jako dlaň a přesto naprosto detailní a dokonalé. Dále zde byly dvě místnosti pouze z hodinami.

Z novodobých úlovků vám tu nabízím pouze část věnovanou penězům, kde jsou vystaveny různé ukázky bankovek současných i minulých. Při procházení muzeem jsem si uvědomila, že ačkoliv tu naši malou zemičku mám velmi ráda, je nutné si uvědomit, že v globálu neznamenáme absolutně a vůbec nic. Ano, máme vědce, máme úspěchy, měli jsme vládce, ale ve finále jde jen o dílčí úspěchy, které v propadlišti dějin vůbec nevyniknou. A přesto jsem našla naši součanou českou minci (poznáte ji?) a také bankovky z dob minulých. Potěšilo mě to.

Ještě jsem si zašla do obchodu se suvenýry, protože bych ráda svým blízkým něco přivezla, aby věděli, že na ně myslím, i když jsem kilometry daleko. Bohužel toho měli tolik, že jsem si prostě jednoduše nemohla vybrat. Nakonec jsem odešla pouze s pohledy a přesvědčením, že se sem ještě vrátím (potřetí) a už konečně něco vyberu.

Rychle jsem spěchala do školy na odpolední vyučování. Byla jsem pekelně unavená a zvládla jsem kurz i pivo, na které jsem doslova ukecala kolegy, abychom si procvičili jazyk, že. 

A jaký je závěr z mého dnešního dne? Pořád se cítím velmi uvědomělá, osvícená a ráda bych moralizovala, ale prostě bych si přála, abychom i my uměli prodat naši úžasnou historii nejen svým spoluobčanům, ale i zahraničním turistům. Vždyť Praha je považována (dle slov mých kolegů) za jedno z nejkrásnějších měst Evropy a my toho máme přece víc, než jen Prahu!