Den šestý - Nápady by byly, ale sil ubývá

Jak jsem již psala včera, deficit spánku se zvyšuje a s ním stoupá i únava. Dnes dopoledne jsme měli v plánu opět vyrazit ven, ale nakonec jsme se nevyhrabali z postele před devátou a z bytu před desátou. Sofinka navíc nastydla, takže s ní není řeč ani zábava. Celý den byl odpočinkový a nenáročný.

Před odpoledním vyučováním jsme se tedy vydali alespoň na malou zdravotní procházku pro kapky do nosu a pro něco na zub a pak zase zpět. Po odpoledním spaní škola. Věděli jste, že na lodích jsou kulatá okna, protože rohy jsou nejslabšími místy na okenní tabulce? 

Každopádně se ještě vrátím ke včerejšku, protože po propršeném odpoledni přišel večer a nedělo se nic, o čem by se dalo psát. Včera jsem měla neustále pocit, že je středa a že v Londýně budeme všichni tři ještě další 3 dny. Shodou náhod je na bytě rozbitá pračka. Co dělat? No najít nejbližší laundrette a zajít si poprvé vyprat do veřejné prádelny.

Místnost s pračkami, které jsem doteď vídávala pouze ve filmech, Manžel jednu našel 5 minut chůze od domu. Sbalila jsem oblečení na vyprání do kufru, vzala si 10 liber a vyrazila. Cestou jsem objevila knihkupectví a rovnou si tam koupila nejnovější knihu Harry Potter and The cursed child. Prádelnu jsem našla naprosto bez problémů a krásně už z dálky voněla práškem.

První problém byl, když jsem zjistila, že potřebuji drobné. Ten mi naštěstí pomohli vyřešit v nedaleké vinárně. Druhý problém nastal, když jsem zjistila, že jsem si zapomněla doma prací prášek. Naštěstí tu měli automat na jednu dávku prášku (za libru). Nasypala jsem tedy prášek do pračky, dala prádlo a vydala se zjistit, jak to vlastně funguje. Naštěstí jsem poměrně technicky zdatná, takže mi po chvíli došlo, že namačkám číslo pračky, vhodím požadovaný obnos a zmáčknu S jako "start." OK, pračka začala prát a já si mohla jít sednout ke knize.

Asi jsem jediná v celém vesmíru, kdo netušil, že:

A) Nová kniha o HP není od J. K. Rowling

B) Nová kniha není román, ale divadelní hra

Ve chvíli, kdy jsem to zjistila, tak jsem si začala v duchu, i nahlas, protože tady mi stejně nikdo nerozumí, nadávat, že jsem utratila 15 liber za něco, co jsem nechtěla. Že neumím číst a že se tohle může stát jenom mně. Opřela jsem se o sušičku za mnou, pozorovala kolemjdoucí, poradila pár bezradným kolegům s praním a čekala, než pračka dopere.

Po vyprání jsem oblečení rozložila do sušičky, abych zjistila, že musím vhodit další libry, abych mohla prádlo usušit a že mi tedy nezbydou libry na vyprání druhé dávky prádla. Jak jsem si po nalezení správného postupu (bez čtení návodu) připadala inteligentní, připadala jsem si teď velmi hloupě.

Nejhorší však teprve přišlo. Cestou zpět s půlkou vypraného prádla jsem se vydala zpět do knihkupectví a chtěla vrátit divadelní hru, protože moje angličtina je opravdu velmi špatná a ve skutečnosti jsem chtěla ten román, na jehož motivy byla divadelní hra napsána. Opravdu, tohle jsem svou lámanou angličtinou vysvětlovala prodavači. Nejdřív nechápal, co po něm chci, a když mu to konečně došlo, koukal na mě, jako kdybych spadla z vesmíru.

Po chvilce otevřel okno prohlížeče a ukázal a vysvětlil mi, že to, co jsem všude viděla ve výlohách je opravdu ta správná kniha a že nic jiného nevyšlo. Nevěřila jsem mu, ale s knihou odešla z krámu a vrátila se domů. Manžela jsem velmi pobavila, protože ho ani ve snu nenapadlo, že jsem netušila, že vyšla pouze hra.

Tohle se odehrálo odpoledne. Večer jsem šla vyprat ještě jednou a při sušení a praní přišla o celou jednu libru, protože automat jednak nechtěl prát desetipence, ale jen dvacet a víc a jednak mi odmítl vhozené peníze vrátit. Sečteno a podtrženo: Samoobslužné prádelny jsou fakt super, ale je potřeba si dávat pozor na automaty a mít s sebou drobné.