Den čtrnáctý - Brzy nashledanou!

Vždycky když něco končí, je to smutné. Mně končí úžasných a v mnoha ohledech neskutečných 14 dní v hlavním městě Velké Británie. Zbyla mi trocha peněz, tak jsem na poslední den naplánovala nákup posledních dárků, které povezu domů. Kufr je připraven a čeká mě posledních několik hodin.
V sobotu ráno mě překvapilo, že se stěhuje i jeden z místních obyvatel bytu. K přítelkyni, jak mi sdělil a místo sebe našel náhradu. Naštěstí až do čtyř hodin zůstával na bytě, tak jsem si ještě mohla nechat klíče a vyrazit na první zastávku mé okružní cesty: Camden Market. Vyrazila jsem k místu, jak jinak, pěšky. Počasí mi zrovna nepřálo a bylo zrovna tak příjemné, jako když jsme sem dorazili. Vítr a chvíli pršelo a chvíli zase ne. Na mapě se zdála cesta do místa určení o hodně kratší, než ve skutečnosti byla, ale kdybych jela metrem, neviděla bych například Carreras Cigarette Factory. Je to velmi zajímavá budova ve stylu art deco z počátku 20. století. Vůbec jsem ji nehledala, ale šla jsem kolem a přišla mi zajímavá. Kdo by v Londýně čekal rádoby egyptský dům se dvěma velkými černými kočkami u vchodu, já tedy ne. Ale vypadalo to opravdu hezky. 
O Camden Hight Street jsem věděla už předem, protože jsem na ni narazila při hledání ubytování v Londýně. Podle obrázků to vypadalo velmi funny, ve skutečnosti to vypadalo místy divně, ale jako celek hodně výstředně, ale ne celá ulice, neobvyklá začala být až za stanicí metra Camden Town. Posuďte sami, mít na štítě mezi okny prvního a druhého patra hlavu slona v nadživotní velikosti, to není příliš obvyklé. A nebyl to jen slon, každý dům měl jinou barvu a jiný "3D štít" - momentálně mě opravdu nenapadá, jak jinak to nazvat. Ulice vede k mostu přes Regent's Canal a hned za ním je Camden Lock Market. V podstatě tržnice s velkým množstvím obchodů, obchůdků a stánků. Je to velké, je tu narváno a asi tu koupíte téměř cokoliv. Oblečení, jídlo z různých koutů světa, rukodělné výrobky, výrobky tzv. "made in China," fotky, obrázky, šperky, svíčky, parfémy... téměř cokoliv. Až zpětně jsem zjistila, že to rozlehlé místo, které jsem si ani nestihla projít celé je jen část z toho, co nabízí Camden Markets. Není to jen na dvě hodiny procházení, ale chce si to vyhradit mnohem více času a asi by to chtělo i mapu.
Další zastávkou bylo kouzelné nádraží King's Cross. Cestou jsem míjela velmi zajímavý St Pancras Old Church s více jak tísiciletou tradicí. Do dnešní podoby byl přestaven v 19. století.
Od nádraží s nástupištěm 9 a 3/4 jsem se vrátila pro kufr a pomaličku vyrazila k Victoria Coach Station na autobus na letiště. Ještě jsem se chtěla cestou zastavit v Disney Store na Oxford Street a vidět Hyde park. Na mapě to opravdu všechno vypadalo v pohodě a ne příliš daleko. Ve skutečnosti to bylo s kufrem (i když byl na kolečkách) a nákladem knížek a dárků v kabelce celkem dost namáhavé. Ale když jsem si to takhle naplánovala, rozhodla jsem se to už vydržet. Ještě jsem si vzpomněla na připomínku ke Camden Lock Market. Jak jsem si navykla v celém Londýně platit bezhotovostně, tak tady to opravdu nešlo. Pár obchodníků tu sice akceptovalo platební karty, ale bylo to opravdu mizivé procento. Není však nutné naříkat, jsou zde dva bankomaty v přízemí a obchodníci vám poradí, kde je najdete.
Třetí významnou zastávkou byl tedy Disney Store. Kdybych byla o pár let mladší, fakt jenom o pár, byla bych mnohem nadšenější, až v sedmém nebi. Princezny, pohádkové postavičky na jedné straně a Marvel a Star Wars na straně druhé. Splněný dětský sen. Merch kam se podíváte. Našla jsem dárečky a vydala se na předposlední část své londýnské cesty a asi tu nejhorší v dnešním dni.
Mapy mi hlásily, že to mám kousek, ale nebyl to kousek. Byla to nekonečná odysea na jejímž konci byla hlava koně a já už byla hladová, unavená a žíznivá. O Hyde Parku jsem poprvé slyšela na základní škole. Poté jsem o něm četla v romantických knihách z prostředí anglické šlechty (ano, Jane Austenová a její následovnice) a tak nějak jsem si to místo představovala jako park se stromy a romantickými zákoutími... Překvapilo mě, že to, co jsem měla možnost onu zamračenou sobotu vidět, mým představám neodpovídalo. Byla jsem zklamaná, možná to bylo i tou náladou pod psa. Prošla jsem se Hyde Parkem a mířila dál k autobusovému nádraží. Prošla jsem čtvrtí Belgravia, kde jsem se opět cítila jako nezvaný host, protože turisté tudy zpravidla neprocházeli. Mezi výstavnými sídly, mezi velvyslanectvími. Opravdu moc pěkná čtvrť s krásnou růžovou cukrárnou Peggy Porschen cakes nedaleko Victoria Coach Station. Nemohla jsem si ji nevyfotit, vypadala tak růžově, přímo k nakousnutí.
Na nádraží jsem přišla po 6 hodinách chození. Google hlásí, že cesta byla dlouhá 6,9 mil a měla by trvat dvě a půl hodiny. Ne, mně tedy rozhodně netrvala a v nohách jsem cítila těch mil mnohem více. Do odjezdu autobusu zbývalo ještě nejméně tři čtvrtě hodiny a já mohla jet i dřívějším autobusem. Naneštěstí dřívější autobus nepřijel, takže pracovníci nádraží zařídili náhradní dopravu a já se tam nevešla. Čekala jsem tedy na svůj autobus. Přijel včas, odjížděl s menším zpožděním a já měla poměrně hodně nostalgickou náladu. Tu však vystřídal naprostý stres, když autobus ve Vauxhallu zastavil s tím, že má poruchu. Řidič neustále telefonoval, vybíhal z autobusu ven a zase zpátky a když něco oznamoval, nerozuměla jsem mu. Nevím, jestli tak huhlal (jo, huhlal) nebo to bylo stresem. Každopádně po půl hodině, kdy já už téměř brečela, že nestihnu letadlo, se mu podařilo autobus uvést do provozuschopného stavu, abychom mohli jet dál. 
Na letišti vše proběhlo až nečekaně hladce. Dokonce jsem se po odbavení i vydala do oddělení ztrát a nálezů, jestli náhodou týden před tím nenašli medvídka, kterého tam dcerka nechala. Bohužel, mají otevřeno pouze pondělí - pátek od 8.00 do 16.00. Jaké překvapení. Zbývalo už jen projít pasovou kontrolou a vydat se vstříc letadlu, které mě zaveze zpět domů.

Komentáře

Oblíbené příspěvky