Den dvanáctý - Bookstore

Zase jsem málo spala. Už se to pomalu stává zvykem. Ještě, že tu mají kávu s sebou na každém rohu. Návrat dlouho po půlnoci a vstávání v sedm ráno se spolu příliš nesnesou. Do školy jsem šla ještě téměř ve spánku.

Výhoda kantýny ve škole je, že si tam můžete koupit snídani i kávu i něco k obědu. Výběr je dostačující, jídlo dobré a káva levnější, než v kavárně. Ve škole jsme se věnovali procvičování v popisu. Popisovali jsme fotografie a nejvíc mi utkvěla v hlavě diskuse, co je ještě hill a co už je mountain. Já tvrdohlavě trvám na tom, že pokud je to úplně celé zarostlé, ať už trávou nebo stromy, je to hill, pokud je tam někde už kus, který není zarostlý, je to mountain. Uvědomuji si, že to není zrovna ideální popis, ale na druhou stranu, rozdíl nám bohužel ani Jess nedokázala vysvětlit. Ale tak třeba se zde najde někdo, kdo mi to osvětlí. Diskuse na téma, jak na fotkách vypadat nejlépe mi přišla také úplně zcestná, ale do diskuse jsem se nezapojila. Někdy mám pocit, že jako učitelka patřím mezi nejhorší žáky, protože jsem najednou na druhé straně barikády a příliš mi ta role nevyhovuje.

Ještě jsem se zapomněla zmínit, že v pondělí nám přibyly do skupiny noví kolegové z různých koutů Evropy a Jižní Ameriky a protože jsme se rozrostli a někteří odešli, už skupina není tak přívětivá jako minulý týden. Po vyučování už jsem byla velmi unavená. Tenhle stav byl umocněn i tím, že ve třídě nefungovala pořádně klimatizace a svítilo tam škvírami v žaluziích sluníčko. Koupila jsem si jen něco malého k obědu a po obědě usnula. Tvrdě usnula. Naštěstí to vůbec nevadilo, protože odpolední vedro v Londýně je věc, kterou ráda vynechám. Ještě se vrátím k jídlu. Mají tu v obchodech už připravenou zeleninu jen do trouby nebo mikrovlnky. Je to pro mě fascinující. Jako pro turistku, která má k dispozici kuchyň, je to naprosto ideální a vyhovující. Jako pro ženu v domácnosti je tu dost věcí, které by v ČR v mnohém ulehčily práci. 

Z postele jsem se vyhrabala v pět. Udělala základní údržbu vnějšku a vyrazila ven. S kamarádkou jsem měla sraz u Waterstones na Piccadilly. Kam se hrabe pražský Neoluxor, na tenhle bookshop prostě nemá. Byla jsem v ráji. Knížky snad úplně o všem. Mělo to jedinou chybku... Bylo to v AJ. Rozplývala jsem se u historických knih, u knih spojených s ICT i s uměním a nejvíc snad u dětských knih. Tady takové knížky prostě nejsou. Nechápu proč, nejsou. Ale já nejsem nakladatel, takže do toho, co chce český zákazník, nevidím.

K Waterstones jsem šla, jak jinak, opět pěšky a s kafíčkem a s dortíčkem ke kafíčku. Upgradovala jsem. Mají tu výborný Cake with caramel. Asi jsem se do něj zamilovala, budu si muset sehnat recept. V knihkupectví tu zavírají v deset hodin, což je akorát čas pomalu se vrátit do bytu. Ale protože je hodně věcí k probrání, nezbývá nic jiného, než si ještě sednout a probrat některé záležitosti u něčeho dobrého. Ještě, že mám cestou domů čtvrť Soho, tam se vždy nějaké místo najde.

Ale domů jsem dorazila ještě před půlnocí, což by bylo fajn, kdybych normálně usnula a nebyla vzhůru až do bůhví kolika.