Den třináctý - Finito

Můj pobyt se blíží ke konci. Naprosto. Na jednu stranu se těším domů, až zase uslyším rodnou řeč, na druhou stranu se mi chce brečet a zůstat tady. A jako by mi počasí rozumělo, od rána lije jako z konve a je totálně zamračeno.

Protože se nám ztratil Teddy a chairman z letiště mi na e-mail neodpověděl, vedla má první cesta dnešního dne do Imperial War Museum, opět. Jela jsem samozřejmě double deckerem, protože staví kousek od muzea. Samozřejmě kávička a pak hurá na bus. Uvnitř jsem zjistila, že zastávka, kde mám vystupovat, není obsluhována a já zazmatkovala. Vystoupila jsem relativně daleko od IWM. Samozřejmě, kdyby nepršelo, nebyla zima a já nepotřebovala opravdu nutně na WC, tak by to byla pohodová procházka, ale v kombinaci uvedených skutečností to byla pekelná tůra. Když jsem přišla krátce po otevření do Muzea, zjistila jsem, že je plné lidí a že musím ukázat tašku k prohlídce. Vše trvalo neskutečně dlouho, ale nakonec jsem to zvládla a zmizela na místních záchodech. Další mé kroky vedly do obchodu se suvenýry. V první chvíli jsem se vyděsila, že už medvídky vyprodali, ale naštěstí jich ještě pár měli. 

S novým medvídkem jsem vyrazila do The National Gallery, protože mi byl doporučen místní book shop. Času do odpoledního vyučování zbývalo celkem dost. Ovšem nepočítala jsem s tím, že obchod s knihami je v Sainsbury Wing, které je na opačném konci, než hlavní vchod. Prošla jsem dvěma obchody se suvenýry, než jsem dorazila k tomu jedinému správnému. A tam jsem byla jako Alenka v říši divů. Kdybych měla dost peněz, vykoupím jim to tam úplně celé. Nádherné knihy o umění pro dospělé i pro děti. Tam jsem zabrousila a zůstala u vytržení. Nikdy jsem si neuměla představit, že existuje něco, co by mohlo dnešní počítačovou mládež přivést k umění, donutit k návštěvě galerií, ale existuje a měla jsem to všechno před sebou. Rozhodování, kterou z knih si vybrat, bylo přímo bolestné, protože jich tam bylo opravdu mnoho a naprosto perfektních pro výuku dějin umění. Ale protože jsem holka šikovná a tlačil mě čas, zvládla jsem to a jednu si ulovila.

A hurá pro certifikát a na poslední lekci AJ. Přišla jsem samozřejmě pozdě, protože jsem si špatně zapamatovala čas. Kdo by to byl řekl, že... Po poslední lekci, s certifikátem v kabelce jsem vyrazila ještě na rychlý exkurz do Science Museum, protože moje poslední návštěva nedopadla úplně podle mých představ.

Musela jsem přehodnotit svou představu o IWM jako o nejnejnej muzeu, kde jsem byla, Science Museum bylo lepší. Interaktivnější, zábavnější, názornější, větší a chytlavější. Rozepisovat se o všem úžasném, co tam mají, je zbytečné na tomto malém blogu, za návštěvu to opravdu stojí a je vhodné si na to rezervovat nejlépe celý den nebo i víc, opravdu to za to stojí a nevynechat ani jediné místo. A pokud jste náruživí milovníci vědy nebo si chcete prostě jen odvézt suvenýr, nevynechejte místní obchod, je tam toho víc než dost.
Po náročném dni jsem měla opravdu hlad, proto jsme vyrazily na mou poslední londýskou večeři. Vybraly jsme restauraci Thai Square v South Kensington. Trošku dražší, ne takový zážitek jako etiopská restaurace, ale výborné jídlo a příjemná obsluha. Jediným kazem byla příliš výkonná klimatizace, před kterou se nedalo nikam schovat.
Po předposledním náročném dni na byt a balit.