Zero Day
Magická hranice 100 kg pokořena. Není to nic, čím by se člověk (žena), který nedělá SUMO nebo není kulturista, chtěl chlubit. Takže se s tím musí něco dělat. Před dvěma měsíci jsem se tedy objednala na obezitologii. Návštěvou, od které jsem očekávala, že mi změní život, jsem začala zřejmě extra dlouhou a také finančně náročnou cestu.
Proč finančně? Protože ačkoliv všichni tvrdí, že obezita je nemoc (a tudíž ji lze, prý, léčit), zdravotní pojišťovna to tak nevidí. Jste-li obézní, můžete si za to sami, že jste se tak vyžrali. Ano. Na druhou stranu, mohla jsem začít chlastat, fetovat nebo kouřit... Já si jen dala čokoládu, dort, sušenku... A teď mi řekněte, co je horší? Zatímco úkony spojené s prevencí a řešením závislostí, jsou často hrazeny ze zdravotního pojištění nebo z grantů, profesionální obezitolog se musí hradit. A nejde o malé částky.
Jaký je rozdíl mezi člověkem závislým na alkoholu a člověkem závislým na jídle? Z hlediska společenského asi celkem významný. Moje výkony a rodina jsou ovlivněny pouze tím, že se potřebuji dobře najíst (a oni se prostě vezou se mnou, mají navařeno, vždy něco dobrého doma... Vlastně dobrůtky ne, ty jim sežeru, ale spousta zeleniny, ovoce..., to máme všichni). Finančně to asi neposoudím, protože si nedokážu představit, kolik alkoholu potřebuje alkoholik a jedna kvalitní a dobrá čokoláda (protože do levných nejdu) je cenově asi tak na 8 levných pivech. No a hledisko zdravotní? Tak jako jsem čas od času nemocná, vzali mi žlučník, ale jinak zatím nic. Do budoucna by to ale mohl být asi problém a ve stáří hodně, ale u alkoholika snad ne?
Ale tak konec filozofování a fňukání. Každý svého štěstí strůjce, že. Takže den 0. Celkem nadupaný úkoly, ale na obezitologii jsem si vyhradila 2 hodinky času. Dobře jsem udělala. Paní doktorka byla velice sympatická a upřímná, žádné přikrašlování, ale ani strašení, jen fakta, příčiny a možné důsledky do budoucna. Asi jsem přišla asi tak za minutu dvanáct, možná dokonce za půl a jen doufám, že to nebylo pozdě. Ale to ukáže až čas.
Motivovaná jsem. Začneme pozvolna a já budu pomáhat tělu, protože dle vyjádření paní doktorky, moje tělo hubnout chce. To je hodně pozitivní zpráva.
Takže shrnutí pro začátek:
- Jíst každé tři hodiny. - Brnkačka!
- Při chutích sáhnout po bílkovině - jak dlouho vydrží vařené vejce v lednici?
- Na talíř dávat 1/3 bílkovin, 1/3 zeleniny a 1/3 přílohy - čím víc se blíží večer, tím zmenšovat přílohu, večer mohu vynechat, ale k snídani a obědu nevynechávat.
- Vyměnit bílé pečivo za žitné nebo alespoň pšenično-žitné. Když ale jednou za čas chuť na ten rohlík dostanu, tak si ho dát mohu. - Tohle bude brnkačka!
- Denně ujít 8000 kroků (pro začátek).
- Koupit si sešit.
V ordinaci jsem se během sezení dvakrát rozbrečela. Proč? Vůbec nevím. Asi mi všechno bylo líto. Úplně všechno, ale brečet je v pořádku, prý musí emoce ven a nemám se jich bát, jen se zastavit a zjistit, co se děje. To už taková brnkačka není, mě rozbrečí všechno: koťátka, roztomilé dětičky, katastrofy, nedostatek košíků před krámem, ... Bohužel ne vždy se lze zastavit. Uvidíme.
Jsem motivovaná. Do večera jsem ušla víc, než 9000 kroků (super!) a zvládla jsem u televize neprasit! Nejíst 3 hodiny bylo OK. Tak uvidím, jak to půjde dál.
Ještě k tomu sešitu: Mám si zapisovat otázky, napsat si motivaci. Proč to vlastně dělám? Pro sebe. Pro vnitřní pocit, že jsem hezká. Protože nesnáším svoje břicho. Protože už mi je občas kurva špatně a ty depky mám taky z toho, že se cítím hnusná. A proč se cítím hnusná? Protože mám tlustý ruce a velký břicho (kupodivu velký zadek a tlustý stehna mi až tak nevadí, i když při chůzi se dokážou třít do krve). Proč mám tlustý ruce a velký břicho? Protože žeru. Proč žeru? Protože jedině jídlo mě emocionálně naplňuje...
No tak tohohle bych se prosím ráda zbavila. Děkuji pěkně. Jo a taky se mi líbily šaty a chci jít konečně na nějakou swingersparty...
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář.